Navzdory přílivu nových umělých materiálů, je kůže stále vyhledývaným artiklem a surovinou pro výrobu nejen kožené galanterie, ale i v nábytkářství či architektuře.
V její prospěch mluví i tradice dlouhá celá tisíciletí. Již v dobách, kdy se na našem území proháněla prehistorická zvířata a pračlověk se bil o vlastní přežití, byla zvířecí kožešina jedním z nejdůležitějších prvků v jeho životě. Zpočátku z čistě praktických důvodů kvůli ochraně křehkého organismu nebo na výrobu zbraní a později i z estetických důvodů.
První systematické zpracování kožešin se objevilo už před 5000 lety ve starověkém Egyptě. Archeologové objevili pozůstatky relativně zachovalé kožařské dílny, jež svědčila o velké vynalézavosti i znalostech Egypťanů. Ti byli ovlivněni jak kulturou činění starých Féničanů, tak poznatky Sumerů.
Přírodní způsob činění kůže se postupem času zdokonaloval, mistři objevili výhody sušení stažené kůže či později její zasolování. K tradičním metodám měkčení kůže mozkem se přidal kamenec či tuk a dodnes známá metoda činění formaldehydem. Z tupého materiálu určeného jen na hrubé odívá či na střechy přístřešků se tak postupně stávalo luxusní zboží. Vyspělejší technika zpracování umožnila dostatečné změkčení usně k využití při výrobě obuvy, opasků či přikrývek.
Zajímavostí je, že lidé, kteří od sebe žili tisíce kilometrů a byli si vzdálení i v čase, aplikovali téměř obdobný způsob činění (viz. staří Egypťané a severoameričtí Indiáni).
Ve středověků se kožešina a kůže stávají nedílnou součástí interiérů šlechtických sídel a postupně se objevují i v domech měšťanů. Kůže se stává symbolem luxusu, stálosti a kvality. Největší rozmach zažívá v polovině 19. století, kdy se při jejím zpracování začíná využívat pozitivních účinků chromitých solí, čímž se délka činění zkracuje z měsíců na pouhé dny.
Dnes je kůže jádrem mnoha sporů. Střídavě se objevuje na nábytku našich interiérů či na přehlídkových molech módních domů. Po bdobí jejího prosazování pak následuje kritická reflexe dopadu kožařského průmyslu na životní prostředí a obviňování z týrání zvířat. Extrémní názory ale nikdy nevedou k ničemu dobrému, musíme tedy doufat, že se zatvrzelá část společnosti vyhne dalším nepodloženým útokům a svoji energii využije smysluplněji.